Opět ranní pohodu před finále narušuje déšť. Organizátoři vysušují kurty už od 6 ráno, přesto jejich snahu kazí déšť o půl osmé. U hráči z Evropy začíná být nervozita, všichni máme totiž letenky na pátek a nikdo z nás je nechce měnit. V 10 hodin dává pokyn ke hře hlavní rozhodčí, který se drží striktně pravidel a čeká až vyschne i to poslední místečko na kurtě, i když všichni trenéři souhlasí se zápasy dříve. K tomu nejčernější předpověď od Riiana zní, „ od 13 hodin další déšť“. Představy, že hráči poletí sami domů a já zůstanu s Katkou na finále do soboty, mě napadají. No co , Švédi, či ostatní hráči už dávno létají sami letadlem. Tak by si to aspoň vyzkoušeli J. Nakonec tato varianta, ale není potřeba.
Oba finálové duely dvouher začaly krátce po desáte. Katka tentokrát začala lépe a na kurtě působila mnohem jistěji než Ípek Soylu (TUR). Ta byla více nervóznější a kupila chybu za chybou a Katka se přesně podle taktiky držela nízko pod míčem a hrála winnery z backhendu. První set hladce 6:1. Ípek se ve 2 setu zlepšila, zrychlila hru a najednou vedla 1:3, přesto Katka její nástup zachytila včas a nakonec zvítězila 6:4 ve 2 setu. Získala letošní první titul na okruhu ITF a celkově třetí.
V juniorech vyhrál Elias Ymer (SWE), který porazil Američana Siegela, který se tak dvakrát dostal do finále v RSA. Elias mi udělal radost, tohle vítězství věnoval tátovi, který pochází z Etiopie, který před 20 lety utekl ze země v době občanské války v zemi do Švédska. Znám se s jeho tátou velmi dobře. On vždycky říkává po turnaji: „ Snažíme se udělat naše maximum pro tenis a odvést maximum při zápase“. Vždy to platí..!
Vyhlášení vítězů opět moderoval Riian šéftrenér akademie. Ještě před vyhlášením absolvovali vítězové a finalisti rozhovor na kameru, samozřejmě v angličtině. Katka se s tím poprala výborně. Něco jsme si vyzkoušeli říct než přišla na řadu. „Tohle k tenisu patří a bude patřit“. Škoda, že v Česku mluvíme pouze jedním jazykem, ostatní to mají lehčí, jak mluvil Ymer , to byla lahoda. Katka si tak vzpomněla na její první rozhovor do kamery před 2 lety ve Francii. Tenkrát, tam řekla snad jen dvě slova a po dvou letech byla tady schopná mluvit a popsat své pocity v Africe na kameru.
Opouštíme hotel po 16 hod a míříme na letiště. Cesta nám zabere necelé dvě hodiny, s námi a dalšími dvěma mikrobusy jedou Soylu s trenérem, Bianco, Kennel a Angličani. Nám to letí ve 23:59 do Amsterdamu, tak zůstáváme z tenistů poslední na letišti. Ostatní letí přes Dubai, nebo do Londýna dříve. Následné odbavení se promění peklo. KLM nám nebere tenisové bágly do letadla a následně požadují za každý bágl navíc 100,- USD. Hádání se s obsluhou, situace se mění na vyhrožování až na možnost vyloučení z letu od kterého jsme krůček. Nakonec platíme za 2 bágly 200 USd a míříme do letadla. Druhý den přistáváme v Amsterdamu a za další 3 hodiny v Praze.
Mé poděkování patří všem zúčastěným hráčům!
No comments:
Post a Comment